Red Dragon blog

Jak asi každý z hráčů tuší, RedDragon je hra s obrovskou tradicí a dlouhou historií. Dnes již však bohužel nehraje skoro nikdo z pamětníků začátků hry. Možná je právě toto důvod, proč se mě hráči často ptají, jak to tu chodilo dřív. Nerad bych, aby staré časy upadly v zapomnění, tak jsem se rozhodl o nich napsat.

Než se začnu rozepisovat do své typické epické šíře, předesílám pro lidi, kteří neradi tolik čtou, že souhrn zajímavých věcí v bodech je v posledním odstavci (který je nadepsán Ze hry samotné ….).

RedDragon hraji bez přestávky (pokud nepočítáme přechody mezi různými servery) od RD1, tedy už mnoho let. Vyzkoušel jsem si český, slovenský, polský i maďarský server RD2, krom toho i RDX2 (no, to jsem vlastně stvořil) a RD1. Navzdory tomu však má paměť není neomylná a i přes snahu o objektivitu a uvádění pravdivých informací, budou pravděpodobně některé mé infromace zkreslené. V takových případech prosím všechny, kteří to poznají, aby mě opravili….

Jak to tedy vlastně všechno začalo?
Píše se rok 65,000,000 před naším letopočtem. Přesněji řečeno…. nepíše, protože nikdo neumí psát. A ani nikde nikdo není…. jen dinosauři. Tak to jsem s tím návratem v čase možná trošku přehnal, zkusíme to jinak ;o)
Co třeba rok 1942? Všude válka, Collosus vesele louská enigmu…. křemíkové nebe ještě zcela prázdné, protože Pascalův počítač sežral červotoč. Tak ještě kousek vpřed!
Tak tu máme rok 197X. Manželům Šťávovým se narodil syn Martin! Tohle sice nevypadá, ale už jsme na stopě ;o)
Přichází rok 1994. Urza, Váš vypravěč, se učí psát a číst…. a počítat…. a ještě neví, kde bude to počítání tak hojně využívat. Zase nějaká nesmyslná doba? Nikoliv. Pouze nesmyslné místo. Když se přesuneme jinam, najdeme studenta Martina Šťávu (o něm tu už byla řeč), kterak dostává jedinečný nápad - napsat webovou hru. Shání si k sobě druhého studenta, Petra Nálevku, se kterým se pouští do práce.

V roce 1996 spouští Martin Šťáva (AKA Marst) a Petr Nálevka hru RedDragon. Této hře dnes říkáme RD1 (tehdy tam ta jednička z pochopitelných důvodů nebyla). Hra měla nebývalý úspěch, protože to byl (minimálně v ČR) dost ojedinělý projekt (mimochom to nebyla poslední Marstova hra - a není náhoda, že není jediná, která dnešní dobou přichází o hráče a živoří, neb Marst prostě psal hry na jisté intelektuální úrovni, takže jejich hráči typicky nevolali po nějakém grafickém vzhledu, což později učinilo hry nekonkurenceschopnými).

Jak RedDragon 1 běžel, hráčů stále přibývalo. Mezi nimi i Váš vypravěč se spolužáky z gymnázia, který by na následujících řádcích rád shrnul, co si z té doby pamatuje.

Základní znaky hry
První a zároveň asi nejcharakterističtější rys tehdejší doby byla (sladká) nevědomost. Prakticky nikdo netušil, jak vlastně hra funguje. Tím myslím absolutně vůbec. Dodnes mi utkvěla v paměti například diskuse na veřejném fóru, kde desítky hráčů řešily, jestli potenciál gubu určují pozemky nebo obvyvatelstvo. Tedy jestli má být primární snahou získávat pozemky nebo lidi. Probírala se ale i jiná zajímavá témata, například proč se nedá vyrobit moc many (a ostatních surovin ano), nebo že je hra nevyvážená, protože drak je moc silný (čímž nebyl myšlen bonus k armádě, ale jeho útok a obrana 100/100 v porovnání s ostatními jednotkami), případně se lidé dohadovali, kolik stojí kouzla (jak měli jinou rozlohu gubernátů, nějak to nevycházelo). Důvodem této nevědomosti byla absence jakéhokoliv rozumného manuálu. Je dost možné, že nějaký manuál tehdy existoval. Nebylo v něm však skoro nic vysvětleno.
Dále byla nevědomost do jisté míry dána tím, že když někdo na nějakou informaci přišel (a představte si, že máte hru jako RD zcela bez manuálu, jsou tisíce věcí, které můžete objevovat), schovával si ji pro sebe, aby měl taktickou výhodu.
S podobně získanými informacemi se dalo i obchodovat. Pamatuji si dodnes, jak jsem pracně zjišťoval, proč na 20% universit vydělávají alchymisti méně než na 20% cechů - toto zjištění jsem pak vyměnil za informaci, proč (a hlavně jak moc) lidé opouštějí gubernát, případně do něj přicházejí (zpětně vím, že obě ty informace byly zkreslené a nepřesné, nicméně tehdy jsme byli spokojeni, protože to postihovalo alespoň nějaký základní princip).
Dalším obrovským rozdílem je to, že v tehdejší době nebyla základní jednotkou aliance, nýbrž gubernát. Většina lidí hrála na své gubernáty víc než na aliance a i dobré aliance často měnily své členy, které většinou vybírali jen podle rozlohy a rasy. Totéž platilo i o posílání akcí - kdo kam bude posílat zloděje, kouzlit, útočit, si rozhodovali gubernátoři (v lepších aliancích po poradě s vojevůdcem či imperátorem, ve většině aliancí zcela svévolně). Vojevůdci a imperátoři typicky neměli vůbec přístup do gubernátů členů svých aliancí, takže si gubernátoři dělali vše, jak chtěli (samozřejmě si většinou nechali poradit, rozhodně to však v drtivé většině případů probíhalo stylem konzultace).

Vztahy mezi hráči
Rozhodně nechci tvrdit, že by mezi hráči tehdy nebyla rivalita. Byla pravděpodobně dost možná ještě větší než teď. Na druhou stranu se tehdy kvality hráčů poměřovaly poměrně přímočařeji. Nikdo neřešil, jak kdo umí nazbrojit pod magií (stejně to nikdo neuměl), jak kterému vojevůdci prochází útoky (stejně něměli ani potuchy o obraně nepřítele, síla útoků byla veskrze náhodná). Lepší byl prostě ten, kdo vyhrával války (a rozhodně se tím nemyslí nic jako takzvané férovky, ty v té době ještě nebyly, prostě se válčilo s tím, kdo zrovna přišel pod ruku bez ohledu na nějakou připravenost či nepřipravenost). Lepší byl ten, kdo měl víc pozemků (a moc se nehledělo na způsob, jakým je získal). Pojmy jako svačení, válčení, přepady, 1 vs 1 války prostě splývaly (respektive se to všechno nazývalo válčením). Občas slýchávám, že se za starých časů nesvačilo, což rozhodně není pravda. Jen se kolem toho nedělaly takové scény a ti svačení to brali sportovně (většinou to řešili tak, že si spravili náladu na někom ještě slabším a všichni byli spokojeni). Když někdo silnější napadl slabšího, bralo se to tak, že silný prostě lepší (jinak by nebyl silný) a naopak slabý to hrát neumí (protože pokud třeba neměl obranu a farmil, je to známka jeho neschopnosti).
Dalším rozdílem bylo asi to, že hráči nebyli tolik solidární navzájem vůči sobě (nebo se spíš tolik nepřetvařovali).

Herní strategie
Vlastně žádné nebyly. Každý si dělal, co ho napadlo. Lidé nebyli omezení prakticky ničím, protože se daly posílat akce nejen bez vyhlášení války (vůbec vyhlášení války byla zcela nepodstatná věc, která herně neměla žádný dopad, jen se tím prostě deklarovalo, že se něco bude dít). Navíc se dalo cokoliv posílat na hráče ve vlastní alianci.
Se spolužáky jsme první věk hry vnímali alianci vlastně jako arénu a likvidovali se navzájem. Až když nás napadl někdo z vnějšího světa, pochopili jsme, že se musíme spojit proti společnému nepříteli.

Ze hry samotné ….
Neexistovaly limity akcí, tedy bylo možno poslat na jeden gubernát neomezený počet efektivních kouzel a útoků s plným ziskem.
Magie byla daleko dražší, konkrétně černá magie asi 5x, DDčka přibližně 10x a bílá magie cca 2x, což v kombinaci s tím, že nikdo neuměl klikat, tvořilo přirozený limit akcí na gubernát (šlo sice teoreticky seslat 50DD na jeden cíl, ale zaprvé to nikoho moc nenapadlo dělat a zadruhé na to nikdo neměl zásoby).
Akce se daly posílat bez vyhlášené války, dokonce i útoky.
Nebyl paktovač, pakty se uzavírali ručně a to ze začátku pouze na základě rozhodnutí hráčů, něco jako přepaktování neexistovalo, pakty se skutečně uzavírali tak, že spolu hráči uzavřeli něco jako tajný pakt - na dobu, dokud někdo z nich neopustil alianci.
Byly čtyři až šest fór, určitě bylo alianční, alianční nedůležité, mezinátorní a imperátorské. Možná bylo ještě spojenecké a nábory členů, tím si nejsem jist. Rozhodně však žádná další. Na úplném začátku bylo prý jen alianční a mezinárodní.
Nebyly imperátorské přehledy aliance, v celé imperátorské sekci byly jen dvě záložky - politika a pozemky.
Labyrint šel vybírat kdykoliv, nebylo třeba čekat do 5/?.
Existoval trh s lidmi, cena člověka se pohybovala kolem 2k, dali se nakupovat a prodávat neomezeně.
Akce se daly posílat bez kliknutí tahů, což v kombinaci s trhem lidí vedlo k neporazitelným hobitům (jejichž zloději stáli mimochodem 10 zlatých), kteří poslali kradení zásob, za to nakoupili lidi a z nich udělali zloděje, neklikli tah a poslali další vykrádačku, která tím spíš prošla. Dalo se takhle posílat stále a každý den bylo víc zlodějů, nebylo třeba klikat.
Hra byla zcela zabugovaná, nejlepší z bugů byla možnost připsání si lidí do kolonky nezaměstnaných. Kdo si tam napsal milion, měl milion. Kdo napsal miliardu, dostal miliardu.
Byly jiné specky a fungovaly jinak, ale nebyly v tom tak výrazné rozdíly, aby to stálo za to rozepisovat.
Neexistovala žádná automatizace, ani nákupu pozemků, ani magie, natož nákupu trhu.
Čekací doba na zařazení zboží na trh byla 90-120 minut, nebyly žádné daně a čekací doba se dala zkracovat pomocí generálů se sekundární schopností makléř. Na trhu se neuvěřitelně spekulovalo. Někteří si na to napsali i skripty.
Nezřídka bylo na serveru 1k lidí online, občas se to vyšplhalo až na 2k. Díky tomu také skončil každý čtvrtý klik ISE (internal server error), který někdy (několikrát denně) trval až desítky minut.
Stroje měly útok 3 a žádný bořící účinek, na druhou stranu je nebylo nutno držet hoplity či e1, mohlo jich být vyrobeno libovolně mnoho, což tedy stejně nikdo nedělal.
Neexistovaly limity infra a zásob, takže se napřed vyráběly infrabody a pak až se válčilo, aby se v průběhu válčení nemuselo vyrábět (klidně měl gubernát v zásobě tolik, kolik by dnes bylo třeba 1000%).
Žádný typ akcí se nedal posílat masově a to dokonce ani ve větším počtu, takže u kouzel bylo pouze seslat (1x), žádný počet. Cíle bylo třeba vypisovat, nebyla žádná nabídka - ani ve zlodějích, ani v magii, ani v útocích.
Neexistovala náročnost kouzlení, vše se dalo nakouzlit v jednom tahu, na druhou stranu na to nikdo neměl zásoby, protože se běžně kouzlilo z druidů (nebyl automatický trh, takže i tak by bylo třeba manu před kouzlením ručně nakoupit).
Neexistovaly přepady, válku šlo vyhlásit kdykoliv, stejně jako šlo kdykoliv založit alianci/vstoupit do ní, abdikovat, zmrazit, vše bez omezení.
RD1 vypadalo jinak, oproti tomu je RD2 grafická hra. RD1 bylo ČISTĚ textové, nebyly tam žádné okrasy, hezká tlačítka a myslím, že ani obrázky jednotek.
Začínalo se na 100 akrech a nákup byl dražší, takže celkově bylo ve hře šíleně málo akrů. PPS stavěly samotné gubernáty a největším problémem nebyly útoky, nýbrž získání 50k akrů. Za svůj první věk si sice napamatuji přesně rozlohu, protože mi v té době připadali podstatnější lidi, kterých jsem měl přes 20k a hrál jsem za gina a měl 20% domků, takže má rozloha nemohla být přes 5k akrů.
Bylo jen sedm ras, konkrétně gini, lidi, hobiti, trpi, skřeti, nekromanti, eflové, ale vzhledem k úrovni hráčského umění, bylo naprosto irelevantní i to, že rasy byly nevyvážené, protože stejně bylo úplně jedno, kdo za co hrál, neb zloději měli třeba 2x rozloha zlodějů, mágové 1x rozloha mágů a vojáci poměr 1:50 (odhadem, tehdy se o poměru nikdo nebavil).
Přepočet byl o půlnoci, aby mohlo více lidí čekat na výsledky.
Nebyly vlny, což na RD1 moc nevadilo, protože si každý dělal, co chtěl, nicméně o pár let později se kouzlilo způsobem, že z například 7 mágů v alianci (celkem bylo až 23 gubernátů v alianci) kouzlilo postupně a dávali si vědět, kdy může ten další začít s kouzlením - průrazný mág byl hráč, který byl ochoten hrát brzy ráno.
Představa o stavbě speciálních budov byla jiná, vesměs většina hráčů měla za to, že hra je o výstavbě gubernátu a stavba specek byla na celý věk, například my se spolužáky měli na nástěnce ve třídě vytištěná schémata speciálních budov (pro každý gub) a když někdo budovu postavil (co pár dní), si ji na svém papíru odškrtl.
Trojtahy se nevyužívaly k válčení, ale k tomu (a původně byly za tím účelem i navrženy), aby když někdo nepřijde dva dny k internetu, mu nepropadly tahy. V topce se hrálo denně, ale 95% hráčů denně nehrálo. Někteří brali jako automatické, že když přijdou k internetu, odehrají všechny tahy - hraní ve smyslu 17/49 mnoho hráčů překvapilo (vůbec ta možnost, že není nutno odehrát vše).
Existovaly statistiky generálů, ve kterých byli uvedeni generálové se jmeny vlastníků, takže bylo vidět, kdo má jaké generály (o skalpy těch na horních příčkách byl samozřejmě extrémní zájem).
Zisky z útoků se počítaly úplně jinak, závisely na poměru útočníků (všech, kteří se skládali do útoku) a obránců (gubernátu a jeho vojenských paktářů). Přikládání k útokům tedy bylo třeba dobře rozvrhovat, protože nezáleželo na poměru sil, každý gubernát, který něco přiložil, byl započítán. Z tohoto vzorce mimo jiné vyplývalo, že z útoku na 5x menší gubernát nebyly žádné zisky, a proto na takové nešlo útočit - paradoxně byla tato ochrana útočníka před posíláním nesmyslných útoků později mylně interpretována šílenými ortodoxními lighťáky za ochranu proti svačení (v jednu dobu byl takový trend, že se dělaly změny jen na ochranu slabých a neschopných a veškeré funkce ve hře byly také za ochranu slabých považovány - k tomu se dostaneme v dalších dílech), kvůli čemuž to vydrželo ve hře neuvěřitelných 14 let (nikoliv věků, opravdu let, tedy asi pět tisíc přepočtů) a pokud se nemýlím, tak ve verzi RD2 to aktuálně (rok 2010) ještě je (do RDX2 jsem to už neimplementoval).
Věky nekončily fixně po 100 (+ něco málo) dnech, kdy se stádně změní chování a herní morálka všech hráčů z 99. dne věku na 100. den. PPSka se mohla stavět kdykoliv se někdo rozhodl (a splňoval podmínky). Věky byly typicky výrazně delší (některé trvaly i přes rok, přičemž půlrok byl celkem běžný).
Každý drak přidával +1% k armádě a sčítali se, takže 250 draků by dávalo 250%, kdyby se tehdy někdo na 250 draků dostal (draci nešli brát v labu, chodili méně a Seslat Draka bylo daleko dražší).
V původní hře neexistoval titul vojevůdce, byl jen imperátor (i když vojevůdce byl zaveden už na RD1).
Nebyl omezen počet gubů v alianci, nicméně toto se změnilo poměrně záhy (to už ani já nepamatuju, vím to zprostředkovaně).

Urza

Tento článek byl vložen uživatelem Urza v Čtvrtek, Duben 8th, 2010 v 22:10 do kategorie ..:: Staré časy ::... Všechny komentáře můžete sledovat skrze RSS 2.0. Můžete pokračovat na konec stránky a zanechat svůj komentář.